Neděle se nesla v duchu "velkého" závodu a dosut asi moji nejtěžší životní zkouškou.
Jelikož závod startoval v 9:00 tak jsem pěkně vstával před 6tou ranní abych do startu závodu stabilizoval krevní oběh a vše stihl. Ráno pouze rychlá snídaně ve formě nějakých kukuřičných lupínků s mlíkem (které jsem dostal ve Vídni po doběhu). Zabalit pár věci, pěkně se namazat lékařskou vazelinou a jde se na start. Dojel jsem na Muzeum a pěkně si to došel dolu do zázemí závodu prošel jsem si to a říkal jsem si že jsem tam s předstihem tak že si to projdu ke koridorů a atd. před mým koridorem jsem potkal své kamarádky které se přihlásili jako dobrovolnice. Pak jsem se dal na cestu zpět k zázemí. Před zázemím jsem se rozloučil s přítelkyni, popřála mi hodně štěstí a vyrazila k trati aby ulovila nějakou moji fotku. Já zašel do zázemí a převlekl se do bežeckého a domazal všechny partie aby to bylo bez problému (ale jak se později ukáže nebylo) odevzdal jsem batoh do úschovny a vyrazil do svého koridoru. Přicházím asi 10 minut před 9:00 a už se tam pěkně tlačíme. Po 10ti minutách se ozývá výstřel a začíná hrát Vltava. Nádherný pocit ale pomalu si začínám říkat "a do pr..le, bude to fakt masakr" ještě teď se mi dělá husí kůže když si vzpomenu na ten pocit - boží. Cca 9:06 probíhám startem a zapínám si nike+ aplikaci na telefonu dávám sluchátka a poslouchám svůj běžecký set. V polovině pařížské vidím přítelkyni fotí mě. Tak se vydávám na pouť 42,195km
Když běžím kolem KD Vltavská prvně tak je to asi 8km tuším a říkám si až tady poběžím podruhé budu asi úplně KO nebo pokud se tam vůbec dostanu. Dostávám se na 10.km a běžím pěkně podle plánu cca 6:00km/h mno mám i za sebou první endurosnack a je to fakt pohoda. Počasí pěkně vyšlo na to že dva dny předtím skoro pořád pršelo. Dostávám se k tančícímu domu a potkávám přítelkyni a kamarádku Lenku rychlá objímačka a běžím dále, o nějaký ten km dále se dostávám na 20km a chvíli předtím u vyšehradského tunelu se ke mě přidává štafeťák a můj dobrý kamarád Andy a obíhá se mnou tuto nudli zpět k tunelu kde se loučíme. Jsem rád zpomalil jsem trochu ale pokecal a pořád se cítím v pohodě na to že jsem se dostal přes půlmaratonskou vzdálenost. Vracím se podél řeky zpět k palackému náměctí a přebíhám řeku. Tady mi pomalu tuhnou nohy ale jde to trochu zpomalím. Když probíhám za andělem kolem pivovaru čekájí tady na mě opět mí kamarádi Lenka, Andy a Míša(přítelkyně) vůbec jsem je nečekal a jsem moc překvapen a rád. Běžím dál a na této cestě směrem až k lihovaru mám asi největší krizi. Pořád si říkám že když už jsem tu tak to dám a jsem odhodlán ještě více když si vzpomenu na "Bolest je chvilková záležitost ale sláva věčná" čož jsem viděl během prvních km někde u cesty za libeňským mostem. Běžím dále a dostávám se na 30.km a pomalu si říkám že už se blíží Maratonská zeď o které jsem již hodně slyšel a četl (údajně se má něco stát s vašim tělem a má začít pracovat jinak). Světe div se nepocítil jsem žádnou změnu, do 30.km jsem pořád běžel v kuse nepočítaje stanice pro občerstvení. Po 30.km jsem přešel do chůze asi jen 3-4x. Běžím a pomalu se dostavám k ceduli 1000m to go. Začínám mít smíšené pociti radosti zda brečet či smát se je to neuveřitelné a tím více že vím že můj trénink nebyl uplně OK a k tomu ten zánět okostic na holeni :( Pomalu se dostávám na k hotelu intercontinental a začínám si užívat poslední stovky metrů jak lidi podél trasy fandi. Neuvěřitelné!!! Naprosto svěly pocit. Na konci pařížské je ještě celá parta kamarádu kteří jakmile mě vidí tak začínají moc fandit.
JE TO TAM časem 4:34:45 jsem v cíli a užívám si naprosto neuvěřitelný pocit když mám ruce nahoře a řvu JOOO!!!!
Odebírají mi čip dostávám folii a medaili (u folii jsou mé kamarádky a první gratulantky) dále dostávám finálovou tašku a jdu směrem k zázemí.
Tejpy - nechal jsem si udělat v pátek tejpy na záněty okostic na holeni - naprosto boží a skvělá věc, během prvních třech km mě holeně bolí a pak už naprosto v pořádku.
Medaile - tady jsem trochu zklamán. Byl jsem 2x na závodě mimo republiku vždy jako štafeta a líbila se mi myšlenka oddělení typu medaili (označení staffel/ nebo i jiná proporcielně velká medaile) Tady dostali všichni stejnou což mi přišlo divné jelikož člověk co běžel štafetu dostal stejnou medaili jako ten co maraton :(
Mno a můj největší problém - mazání - zapomněl jsem si tou lékařskou vazelinou namazat podpaží a to se ukázala jako největší chyba. Měl a stále mám brutální odřeniny v podpaží a dost mi to znepříjemňovalo život asi 3 dny. Teď už je to celkem v pořádku ale i tak ty 3 dny hruzy :( už nikdy čož je poučení pro budoucnost. Taky se mi teda odřely kraťasy nad zadkem ale nebyla to taková hrůza jako podpaží.
Následující den po maratonu jsem měl volno a bylo to dobře nedokážu si představit že bych měl chodit a moc cestovat, byl jsem rád že jsem se ploužil a odpočíval.
p.s.: Omlouvám se za gramatiku, píšu to mezi poradami a nemám čas to kontrolovat.
